Když ti vítr

k10132

Napne plachtu… Jsem nějaká totálně vytočená. Občas mě ten můj život tak nebaví, že se mi chce zvracet. V těhle chvílích jsem si přišla na to, že je pro nejlepší se pohroužit na hoďku dvě do sebe a zreflektovat, co je příčinou daný frustrace a co chybí popřípadě, co je třeba změnit a na co se zaměřit.

Po takovým dýchanku naštěstí tyhle černý chvíle přejdou a já mám novou vizi a hotovej course correct, takže je novej vítr v plachtách a kapitán hrdě a vesele směruje loď zase správným směrem.

Když tohle neudělám, tak jsem akorát neuvěřitelně nasraná, aniž bych přesně věděla proč a zakryju to děláním tisíc jinejch věcí, z kterejch absolutně nemám radost a ta míra frustrace se pouze zvyšuje a zvětšuje tak, že si pak poserete i věci, který předtím posraný nebyli, protože vaše reakce vycházej z totálně špatnýho místa a dělaj pak totýlní paseku ve všem.

Dneska se mi taková věc přihodila. Chvíli jsem tomu odolávala a zakrejvala to nějakejma aktivitama, ale byla jsem z toho tak nasraná, že to nešlo dál a musela jsem k tomu dojít. Paráda. Napnout plachty a jedem. Amen.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s