Madla jogínkou

Zjistila jsem, že jsem v poslední době permanentně ve stresu a naštvaná. Jsem schopná zjebat i jídelní stůl, jen když je blízko mě. Jakž takž jsem schopná se kontrolovat v práci, přece jenom ječet na šéfa si pořád nedovolím, ale peklo nastává, pokud se ke mně přiblíží moje matka, přítel nebo budoucí tchyně. Možná budoucí ani nikdy nebude, protože jsem tak hnusná, že se se mnou přítel určitě rozejde a já zůstanu na ocet.

No a tak jsem se teda rozhodla s tím svým stresem něco dělat. Napadly mě dvě věci – zabalit to a skočit z Nuseláku nebo se probrat a začít něco dělat. Tak jsem se rozhodla pro možnost B. Na netu jsem si našla kurs jógy.

Četla jsem totiž, že jóga pomáhá zklidnit mysl a odplavit stres z těla. No tak to je přesně to, co potřebuju. Taky musím vypadat nějak stylově, říkala jsem si, takže jsem projela weby, které se zabývají jógou, abych si koupila nějaký stylový oblečení. No stylový nevim, jestli je, ale budiž, je na jógu přeci!!

První lekce přede mnou. Konala se v malinké tělocvičně plné svíček, naducaných polštářů a orientálních doplňků. No hezký to tam bylo, takový, že se vám rozhodně nechce cvičit, jenom ležet a nic nedělat. Možná ještě tak spát. Maximálně. Do toho všeho ještě jakási indická hudba. V tu chvíli jsem úplně zapomněla, že mě moje nový stylový jogínský kalhoty řežou mezi půlky a že je sportovní podprsenka malá.  Cvičitelka byla malá, drobná blondýnka. Měla na sobě takový ty turecký kalhoty a bavlněný tričko. Sice nebyla tak stylová jako já, usoudila jsem, ale asi je trochu napřed a ví, že stylový neznamená vždy pohodlný.

A začali jsme. Kdyby tam nebyla zrcadla, řekla byc o sobě, že vypadám nějak takhle:

Yoga

Ale protože tam ta prokletá zrcadla byla, věděla jsem, že se obr. číslo jedna ani omylem nepodobám a že vypadám spíš takhle:

yoga2

Akorát nemám tak kudrnatý vlasy.

No dobrý. Nejvíc mě vytáčela věta: “Na nic nemyslete”. Jak můžu asi na nic nemyslet? Musela jsem myslet na to, ž ena nic myslet nemůžu. Taky jsem si sestavila nákupní seznam a seřadila úkoly v domácnosti podle důležitosti. A pak jsem zase myslela na to, že na nic nemůžu myslet.

Po první hodině jsem rozhodně neodplavila žádný stres, naopak, jsme ještě víc nasraná, protože mi to nešlo. Příště nejdu ve stylových jogínských teplácích, ale v těch nejvytahanějších, co doma mám. Musím vydržet, prý to funguje a časem budu ohebná jak prut. Doufám, že to ocení aspoň přítel. A všichni okolo, na které už konečně nebudu řvát.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s