Jak jsem měla první trapas

Měla jsem prvního kluka, byla jsem strašně zamilovaná a bylo mi sladkých -náct. Byl lídrem jedné místní kapely, takže mi přišlo, jak kdybych chodila minimálně s Jon Bon Jovim. A tak jsem byla úplně odvařená z toho, když se mě zeptal, jestli s ním nechci jet na jeden hudební festival. Ty jo! Čtyři dny jen s ním! No jo, jenže jsem kloudně nikdy předtím nespala pod stanem, tak jsem nevěděla, co si zabalit. Ale řasenku a make up jsem měla!

Od kámošky jsem si půjčila oblečení, abych zapadla, protože jsem byla jen začátečník, co se téhle hudby týče. No a tak jsme vyjeli.

Stan ani nevím, kdo postavil, já určitě ne. Byla jsem dost důležitá, poprvé bez rodičů na fesťáku s takovým úžasným klukem.

Všechno probíhalo skvěle, super hudba, cool lidi, připadala jsem si jak v jiným světě.

Nejvíc jsme se těšili na poslední večer. Teda můj kluk, já tomu prd rozuměla, tak jsem jen dělala hérečku, že všechno vím a všechno znám. Když konečně nadešel poslední večer, zaujmuli jsme strategické pozice v páté řadě, což bylo dost na prd, protože měřím něco přes metr a půl, takže jsem neviděla ani na pódium, ani na obrazovky.

kemp

A pak to přišlo. Když už banda černochů rozhýbávala 20 000 lidí a nutila je k pořádnýmu “bordelu”, ozval se můj Božský: “Hele, miláčku, nesmrdí to tady?” “Ne, já nic necítím…” trošku jsem lhala, podivný zápach jsem cítila už pěkně dlouho.

Tak jsme se jen přesunuli jinam… Jenže Božský to cítil pořád.

Hledala jsem něco ve své KDYSI bílé kabelce a všimla si obrovského fleku na její zadní straně. DO HÁJE. “Miláčku, víš,…to asi smrdím já.” Špitla jsem, ale přišlo mi, že mě museli slyšet úplně všichni. Božský nahodil takový výraz, že jsem se chtěla jít rovnou zabít a odtáhl mě k nejbližším toaletám. Zapadla jsem do první volné a tam mi to všechno došlo. Mezi prkýnkem a opěrátkem byl něčí výkal, detailněji řečeno výkal. Musela jsem na tu samou kabinku natrefit i předtím a jak jsem si sedla, hodila jsem kabelku za sebe a ta se v hovně vyválela. Proto ten smrádeček.

Snažila jsem se drhnout, co to šlo, má drahá polovička se mnou odmítala jít do stanového městečka, protože to bylo daleko,takže jsem z koncertu měla úplný prd. Dneska už se tomu směju, ale předtím teda… děs!

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s