Jsem byla u háre krišňáků!

V minulém příspěvku jsem Vám vyprávěla, jak jsem přišla ke skvělým harémových kalhotám! Dostala jsem je darem, ale slíbila jsem, že se na oplátku přijdu podívat na háre krišna obřad. Můj křišňak přinesl slíbené kalhoty, tak mi nic jiného nezbývalo, než je na sebe natáhnout a na obřad vyrazit.

(Ne)skutečný zážitek u krišňáků!

Musím přiznat, že mě to nikdy k tomuhle hnutí nějak netáhlo, ale jelikož jsem Madla padlá, tak jsem si řekla, že to bude určitě JEDNOU zážitek. Skutečně jen jednou a stačí! Takže tam přijdu, všichni se na mě usmívají, spínají ruce před srdcem a klaní se mi. Pak se všichni scházíme do jedné malé místnosti, posadili jsme se na zem na polštáře. Bylo to celé takové komorní, nu “a plné lásky”. Samozřejmě. Pak se prozpěvovalo, hodně moc hare krišna, a měla jsem také tu čest si vyslechnout něco “ze svatého písma”. Naštěstí se mě nikdo na nic moc neptal. Uf. Pak se vyndali bubínky a všichni začali tancovat. Tempo se zvyšovalo a já se nakonec vytratila! Bylo to zajímavý, ale stačilo! Na jejich letní tábor se asi nezapíšu! 🙂

Co je mantra “Hare Krišna”?

Celé je to se to zpívá Haré Krišna Haré Krišna, Krišna Krišna Haré Haré, Haré Ráma Haré Ráma, Ráma Ráma Haré Haré. Pravdou je, že nápěv je to velmi chytlavý a v uších mi hučel ještě týden po akci. Jeho cílem je dovolat se pomoci boží a zde cituji z příručky: ” duchovním voláním Pána a Jeho energie, aby ochránily podmíněnou duši. Žádný jiný způsob duchovní realizace není v současném věku hádky a pokrytectví tak účinný jako zpívání mahá-mantry.”

Vyzkoušet to můžete i u Vás doma!

Advertisements

Eurovision mi zaslepilo slepé střevo :)

Před měsícem jsem byla plna plánu vyrazit na Eurovision do Vídně. Byla jsem tou představou tak zaslepena, až se mi z toho zapálilo slepé střevo 😀

Takže místo do Vídně jsem vyrazila do špitálu! Operace proběhla v pohodě a navíc jsem byla na pokoji s jinou fanynkou týhle úžasný pěvěcký soutěže, takže jsem si to užily po svém z nemocničního pokoje. Vyhrálo Švédsko a jejich zpěvák Zelmerlow, což je celkem fešák, a když jeho styl není můj oblíbený, jeho song se dobře poslouchá! Nu, teď si ho v rádiích užijem!

Škoda, že Češi opět nebyli ve finále. Ve finále je to totiž napínavější. Obzvášť letošní ročník byl pěkně nahusto! Porota si fakt dala na čas! Nakonec jsme na to koukali na mém iphonu takřka pod peřinou, protože sestřičky nás honily, že musíme spát.

Ještě štěstí, že ani mně, ani mé spolupacientce to vzrůšo nezpůsobilo žádný pooperační komplikace! Naopak mi to dost pomohlo, nemyslela jsem tak na bolest nebo možné problémy!

Nový poznatek z nemocničního pokoje

Vlastně mi ta zkušenost něco přinesla. Je neuvěřitelné, jak se člověk hojí, zvláště máte-li spíše dobrý metabolismus jako já. Říznu se do prstu a za dva dny už to pěkně srůstá a za týden už o tom ani nevím. A pozitivní myšlení tomu hodně pomáhá. Myslím si, že by v nemocnicích měli klást mnohem větší důraz na psychickou pohodu pacientů! Vždyť nemocniční prostředí k uzdravování spíš nijak nemotivuje! Škoda, že tu neexistuje služba, třeba sofrologie nebo jiných alternativních technik pozitivního ovlivňování!

Nu, skutečně, jsem přesvědčena, že mi zábava s Eurovision pomohla svým způsobem překonat tuhle malou operaci!

Eurovision Song Contest 2015

Skvělá zpráva! Letošní Eurovision Song Contest se koná ve Vídni! Z Brna kousek, z Prahy trochu větší, ale pořád to stojí za to … Mám vážně chuť se tam vypravit. A proč? Nu přeci máme poprvé od roku 2009 konečně opět českého reprezentanta! To je jeden důvod. A druhý? Soutěž Eurovision slaví své 60. výročí, takže to bude určité velké!

Ale to začínám od prostředka. Podívejme se na letošní ročník trochu blíž. Nazačátek pár praktických informací a pak se vrhneme na zajímavosti o účastnících …

Termín konání:

  • první semifinále 19. května 2014
  • druhé semifinále 21. května 2014
  • finále 23. května 2014

Místo konání:

Krásné město Vídeň vzdálené pouhých 133 km od Brna! Vídeň je pořádající město, protože rakouský gay zpěvák Conchita Wurst loni vyhrál s písní Rise like a phoenix.

Což si zasloužil nejen svým výkonem, ale také jako vousatý do krásných ženských šatů oděný symbol boje proti nerovnostem.

Letošní ročník plný hvězd!

Populární a luxusní soutěže se tentokrát zúčastní 40 zemí, 39 z Evropy a jako čestný host Austrálie. Pro zajímavost, Austrálie byla vybraná, protože jejich diváci jsou dlouholetým věrným fanouškem evropské Eurovision! Do soutěže se po šesti letech vrací Česká republika (ve druhém semifinále) a po roční přestávce také Kypr a Srbsko. Naopak Ukrajina vzhledem k nestabilní situaci v zemi ohlásila, že se letošní soutěže nezúčastní. Pevně doufám, že příští rok už bude konflikt vyřešen a Ukrajinci budou mít opět chuť zpívat!

Další věc pod drobnohledem: ze 40 účastníků jich 33 zpívá anglicky a pouze sedm ve svém rodném jazyce (Finové, Francouzi, Italové, Černohorci, Portugalci, Rumuni, Španělé a samozřejme Anglie, Austrálie a Irsko, kde jim angličtinu musíme odpoustit). Je trošku škoda, že toho neuslyšíme víc v rodných jazycích, co myslíte?

Organizace a bodování

Takže celá soutěž je organizovaná do dvou skupin, které mezi s sebou soutěží v prvním/druhém semifinále. Hlasovací práva v každém semifinále získávají vybrané země, jejich představitelé pak zasedají do poroty. Jejich hlasy tvoří 50 procent výsledku. Zbylých 50 procent je nás, divácích a posluchačích. Hlasujeme pomocí speciální adroind aplikace, telefonem nebo SMS. Celé se to pak přepočte do speciálního Eurovision bodování. Nejlépe hodnocený song dostává 12 bodů.

Z každého semifinále postupuje 10 interpretů.

Naši soupeři, podívejme se na ně!

Českou republiku zastoupí Marta Jandová a Václav Noid Bárta. Kdo se proti nim v semifinále postaví?

16letá Irka Molly Sterling

Mladá Irka se zvučným hlasem bude o vítězství bojovat songem “Playing with numbers” (Hrátky s čísly). Je nejmladší účastnicí jakou Irsko na Eurovision vyslalo, ale již má za sebou řadu ocenění ze svého kraje. V loňském roce vydala svou první desku Strands of Heart.

V Playing with numbers se doprovází sama na klavír a k tomu procítěně předává slova své písně. Líbí se mi její projev a jsem moc zvědavá na její umístění.


Maltská Amber  

Malý ostrov ve středozemní moři také sází na něžnost, i když poněkud drsnější, a vysílá Amber a její píseň “Warrior” (Bojovník). Amber byla vybrána v náročné maltské soutěži, kdy diváci i porota hlasovali pro svého zástupce. Zpěvačka už je ostřílenou účastnicí mezinárodních i domácích soutěží. Mě osobně zdaleka tolik neoslovuje. Nepřipadá mi v ničem vyjímečnější než ostatní, i když ji musíme nechat, že se do zpěvu opírá naplno. Nu, uvidíme, jestli i ostatní hudební fanoušky zaujme natolik jako své domácí publikum!

Zpěvák Knez za Černou Horu

knez

Knez se vlastním jménem jmenuje Nenad Knežević. Vystupuje už od svých 6 let a má za sebou dlouhou kariéru jako člen černohorských popových skupin, tak jako sólista. Dlouhou dobu vystupovat i se svým otcem, slavným černohorským hudebníkem, v projektu Montenegro band. V průběhu své kariéry přešel od popu až k ethno jazzu. V rozhovoru ke zvolení do Eurovize říká něco, co se mi moc líbí:

Přál jsem si reprezentovat sebe na Eurovizi s písní, která představí mé kořeny, protože bychom měli být pyšní na to, kdo jsme.

V současné době se může chlubit 11 vydanými deskami, přičemž za svou debitovou získal ocenění deska roku. Není se tedy čemu divit, že ho Černá Hora vysílá jako horkého favorita. Eurovize se účastní od 2007, ale prozatím se do finále probojovala jen jedinkrát!

Malé velké San Marino a “řetězy světla”

micheleI malé státečky mají právo prezentovat své velké talenty. Malinké San Marino se zúčastní po šesté. Do Vídně dorazí domacím publikem zvolení Michele Perniola a Anita Simoncini s písní Chain of Lights, tedy Světelný řetěz. Název zní rozhodně zajímavě, můžeme se jen těšit, jak bude duo svou píseň prezentovat na ostro. Michele se proslavil zejména vítězstvím v populární italské soutěži TI lascio una canzone, čímž si získal fanoušky po celém světě.

Jeho partnerka Anita se již dvakrát objevila na juniorské eurovizi a také měla úspěch na zmíněné italské soutěži. Na jejich vystoupení se moc těším. Mám trochu slabost pro duety a tenhle určitě bude stát za to! Anita-Simoncini-San-Marino-700x325


Ledový Island a jeho María Ólafsdóttir

Jednadvacetiletá Maria o svou účast na Eurovision bojovala v islandské soutěži, kde rozhodovala jak porota, tak televizní diváci. V okamžiku rozhodnutí byla Maria kompletně dojatá, ale vyzařující sebevědomí. Stejně jako její soutěžní píseň Unbroken i ona je nezlomená! Samotná píseň mě osobně tolik neoslovila, ale líbí se mi, že zpívá o ženě, která znovu buduje svůj život, poté co její vztah vyhořel: Jeden krok v jeden moment, vyjít z temnoty a do světla navždy, jeden krok v jeden moment, sesbírám kousky a pokusím se je znovu složit dohromady, až budu nezlomená. Zde si přečtěte celý text v angličtině!

Maria zpívá od malička, ale je také herečka, která se objevila v několika divadelních souborech a tanečnice. Teď se ale chce plně soustředit na muziku! Jejími idoly jsou  Whitney Houston, Celine Dion a Carrie Underwood.

Zde je její píseň v Islandštině, ale na Eurovizi ji uslyšíme Aglicky. Maria chce, aby lidé rozuměli jejímu příběhu.

Další účastníci, které budou soutěžit s naším českým duem

Jsem zde zmínila jen některé, z našich protivníků. Mezi dalšími je Litevská dvojice Monika Linkytė & Vaidas Baumila smonica písní This time. Vaidas je jeden z nejznámějších současných mladých litevských zpěváků. Jeho druhé album Listen to me mu vyneslo litevské ocenění Nejlepší zpěvák. Monica má také četné zkušenosti, zpívá a hraje na piano.

Norsko také vysílá pěvecký pár Kjetil Mørland & Debrah Scarlett. Zajímavé je, že Debrah se poprvé s Kjetil setkala právě při přípravě této písně. Kjetil jí to navrh SMS v prosinci! Debrah žila většinu času ve Švýcarsku a Kjetil v Anglii. Je to tedy skutečně zajímavé setkání. Uvidíme, jak se jim podařilo se sladit!

Poslední, o kom bych se ráda zmínila, je Leonor Andrade. Narozená v Portugalsku 1998. Od svých čtyř let hraje na piano a skládá také hudbu. S jejím bratrem si založili rockovou skupinu Mariacafé. Objevila se také jako seriálová herečka v televizi RTP. Účastí na Eurovision se jí prý splnil sen.

Leonor

Zdaleka jsem nezmínila všechny účastníky, jejich přeci jenom 40! Doufám ale pevně, že ti, o kterých jsem se zmínila, jsou skutečnými horkými favority!

Jak byly státy úspěšné v minulosti?

Nejvíce vítězných písní bylo zpíváno anglicky. 26 vítězství. 14 vítězných písní bylo zpíváno francouzsky, 3 holandsky a 3 hebrejsky.

Irsko je jedna z nejúspěšnějších zemí. Jejich zástupci si vyzpívali první místo 7 krát. Luxembourg, Francie, ŠvédskoAnglie mají stejnou bilanci momentálně. Každá země si pětkrát užila své okamžiky slávy!

I když Norsko třikrát zvítězilo, bylo také celkem jedenáctkrát na posledním místě!

Tak co … těšíte se? Myslíte, že Češi mají tento rok šanci konečně zabodovat? Postoupíme alespoň do finále? Nebo kdo jiný je váš nejžhavější favorit?

Každopádně já šetřím a vyrážím do Vídně s kámoškou. I té držím palce, aby dostala u Ferratum, kde si ekonomicky láme hlavu nad čísly, konečně volno! Zařiďte si ho také a vyražte fandit do Vídně!

11 tisíc tampónů!

Dostala se ke mně informace, že žena si za život zavede průměrně 11 tisíc tampónů! Ani se mi to nechce převádět na peníze, musí to být astronomická částka.  A kdyby se všechny tyhle použité tampóny daly na hromadu, asi by každou z nás šokovalo, kolik krvavého odpadu takhle vyprodukujeme.

Musím přiznat, že nejsem z těch, co se rády považují za bio nebo dokonce ekologické aktivistky, ale tohle vysoké číslo mě docela vyděsilo. A to i po finanční stránce! Kurňa, věděla bych lepší způsoby, jak tyhle kačky utratit, než je promenstruovat …

Nu, takže jsem se tedy rozhodla koupit si menstruační kalíšek. Nikdo mi o něm nikdy neřekl, žádná reklama, prostě jsem jen hledala v googlu na základě náhlé motivace “alternativa k vložkám/tampónům” a  narazila jsem právě na menstruační kalíšek. Přišlo mi to dost divný, když jsem ho uviděla na obrázku, ale nakonec jsem se rozhodla dát mu šanci. Investice je to pětiset korunová. Což je asi okolo 5 balení tampónů, tak nějak průměrně. A teoreticky je kalíšek na celý život. Existují totiž jen dvě velikosti, před porodem a po něm. Nu, do prvního porodu plánuju ještě pár let, takže se mi určitě vyplatí.

Musím totiž přiznat, že jsem vážně spokojená. Nosí se pohodlně a navíc je docela zajímavé vidět (citlivkám se omlouvám), kolik toho z nás za týden vyteče! Ze začátku jsem si samozřejmě musela zvyknout a musím přiznat, že i první zavádění nebyla legrace. Ale po první menstruaci už jsem profík! Jen je třeba nezapomenout nosit s sebou lahev s vodou na oplachování po každém vyjmutí. Vyjímá se tak dvakrát až třikrát denně. Jednou se mi v klubu při výměně stalo ocitnout se v kabince bez té lahve. Plížila jsem se ven k umyvadlu s krvavým kalíškem (opět se citlivkám omlouvám, ale je to přirozené, né?) a modlila se, aby mě nikdo neviděl …

Pro kalíšek jsem všemi deseti! Je tak báječné v drogerii ignorovat regály s vložkami a tampóny! A to už navždy!

Když ti vítr

k10132

Napne plachtu… Jsem nějaká totálně vytočená. Občas mě ten můj život tak nebaví, že se mi chce zvracet. V těhle chvílích jsem si přišla na to, že je pro nejlepší se pohroužit na hoďku dvě do sebe a zreflektovat, co je příčinou daný frustrace a co chybí popřípadě, co je třeba změnit a na co se zaměřit.

Po takovým dýchanku naštěstí tyhle černý chvíle přejdou a já mám novou vizi a hotovej course correct, takže je novej vítr v plachtách a kapitán hrdě a vesele směruje loď zase správným směrem.

Když tohle neudělám, tak jsem akorát neuvěřitelně nasraná, aniž bych přesně věděla proč a zakryju to děláním tisíc jinejch věcí, z kterejch absolutně nemám radost a ta míra frustrace se pouze zvyšuje a zvětšuje tak, že si pak poserete i věci, který předtím posraný nebyli, protože vaše reakce vycházej z totálně špatnýho místa a dělaj pak totýlní paseku ve všem.

Dneska se mi taková věc přihodila. Chvíli jsem tomu odolávala a zakrejvala to nějakejma aktivitama, ale byla jsem z toho tak nasraná, že to nešlo dál a musela jsem k tomu dojít. Paráda. Napnout plachty a jedem. Amen.

Lobstři

 

Lobster

Blue jeans, white shirt
Walked into the room you know you made my eyes burn
It was like, James Dean, for sure
You’re so fresh to death & sick as ca-cancer
You were sorta punk rock, I grew up on hip hop
But you fit me better than my favourite sweater and I know
That love is mean, and love hurts
But I still remember that day we met in December, oh baby!

I will love you till the end of time
I would wait a million years
Promise you’ll remember that you’re mine
Baby can you see through the tears?

Miluju jednoho kluka. Docela dlouho už spolu nejsme. Když jsem ho poprvý potkala, blesklo mi hlavou: Tohle je nejvíc perfektní kluk pro mně. Když jsme spolu chodili, vybavila se mi jednou scéna z Přátel, kdy Ross vysvětluje, jak maj lobstři jenom jednoho lobstřího partnera za život.

Je můj lobstr. Paradoxní na tom je, že spolu nejsme. Ještě nepřišel ten správnej čas, ještě chvilku nepřijde, jestli vůbec někdy. Možná je to tim, že taková věc vyžaduje poměrně velkou oddanost, na kterou nemám ještě sílu a asi ani kapacitu. Dovednosti a určitý kvality, který k tomu potřebuju si musim teprve osvojit a vím, že teď je čas si ještě něco prožít odděleně. Otázkou je, co když budu ready a bude už pozdě nebo stále příliš brzy? Stejně nemůžu jinak. Teď se o něco pokoušet by bylo jak znásilnit náš minulej, přítomnej i potenciální vztah a totálně tim narušit přirozenej průběh věcí.